Primární prevence mentální anorexie u školních dětí

Preventivní program: Zdravý životní styl (prevence poruch příjmu potravy)

Úvod

Mentální anorexie (MA) je onemocnění, které patří do poruch příjmu potravy (PPP) a řadí se mezi psychiatrická onemocnění. Příčiny vzniku MA nejsou přesně známé, proto ani preventivní intervence nejsou spolehlivé.

Obecně lze shrnout, že všeobecné primární preventivní programy zahrnují tyto cíle: zvýšit vědomosti o škodlivých účincích držení diet a o dalších metodách na redukci hmotnosti, o dědičnosti hmotnosti, o změnách v pubertě a adolescenci, odradit od držení diet s úmyslem omezení kalorií, podpořit zdravé stravování a tělesnou aktivitu pro radost a kondici, rozvíjet schopnosti odolávat různým sociálním tlakům na jednotlivce, podpořit přijímání sebe sama a rozvinout pozitivní sebepojetí

Počet longitudinálních studií je zatím omezený.

Novějším trendem v prevenci je ovlivnění nejen jedince, ale i rodinného a školního prostředí.V České republice jsou preventivní programy součástí vzdělávání. V zásadách primární prevence ve školství však nenalezneme metodiku prevence MA. Můžeme se jen domnívat, že se tohoto tématu pedagogové dotknou při nespecifické primární prevenci. Tato skutečnost však nemusí být zásadně špatná, neboť strategie prevence PPP je stále diskutovaná a měla by se spíše uplatňovat víceúrovňová prevence, která by mohla být efektivnější než úzká prevence PPP. Lépe než varování před PPP v tomto směru pomáhají programy oslabující riziko diet a nevhodných jídelních postupů.Z toho důvodu se náš preventivní program nezaměřoval pouze na prevenci PPP, ale byl nazván „Zdravý životní styl“. Teprve v podtitulu se objevil dodatek „Prevence PPP“.

Cíl práce

Cílem práce bylo vytvoření preventivního edukačního programu a jeho následného zhodnocení. Zajímala nás proveditelnost a efektivita, a stejně tak i opodstatněnost primární intervence u žáků ZŠ v Havlíčkově Brodě, kterou by se redukovaly rizikové faktory pro vznik MA.

Výzkumné otázky se týkaly výskytu rizikových faktorů pro vznik MA u našich žáků, stavu jejich výživy dle hodnot Body Mass Indexu (BMI), spokojenosti se svojí hmotností a posouzením jejich chování, které má vztah k redukci hmotnosti. Tyto otázky jsme sledovali v čase, v experimentální a kontrolní skupině a u dívek a chlapců. Výzkumné hypotézy jsme rozdělili podle pohlaví a podle skupin a tyto jsme porovnávali před zahájením programu a po jeho ukončení.

1.         Výzkumné hypotézy před zahájením programu
1.1       Výzkumné hypotézy z hlediska pohlaví

H 1₁: Předpokládáme, že dívky i chlapci mají stejné rozložení hodnot BMI (není rozdíl
mezi dívkami a chlapci v počtu jejich optimálního BMI, výskytu nízkého či vysokého BMI)

H 2₁: Předpokládáme, že dívky i chlapci mají stejný nález ve skóre EAT-26 (počet dívek s vyšším skóre EAT-26 /EAT=>20/ je stejný, jako počet chlapců s vyšším skóre EAT-26 /EAT=>20/)

H 3₁: Předpokládáme, že dívky i chlapci jsou se svojí hmotností spokojení stejně

H 4₁: Předpokládáme, že u dívek i u chlapců je výskyt patologických projevů chování zaměřených na kontrolu své hmotnosti stejný

1.2.      Výzkumné hypotézy z hlediska skupin

H 5₁: Předpokládáme, že v experimentální i kontrolní skupině je stejné rozložení hodnot BMI (není rozdíl mezi skupinami ve výskytu optimálního BMI, nízkého či vysokého BMI)

H 6₁: Předpokládáme, že v experimentální i kontrolní skupině je stejný nález ve skóre EAT-26 (počet žáků s vyšším skóre EAT-26 /EAT=>20/ je stejný v experimentální
i kontrolní skupině)

H 7₁: Předpokládáme, že v experimentální i kontrolní skupině je spokojenost se svojí hmotností stejná

H 8₁: Předpokládáme, že v experimentální i kontrolní skupině je výskyt patologických projevů chování zaměřených na kontrolu své hmotnosti stejný

2          Výzkumné hypotézy po ukončeném programu
2.1       Výzkumné hypotézy z hlediska pohlaví

H 1₂: Předpokládáme, že dívky i chlapci mají stejné rozložení hodnot BMI (není rozdíl
mezi dívkami a chlapci v počtu jejich optimálního BMI, výskytu nízkého či vysokého BMI)

H 2₂: Předpokládáme, že dívky i chlapci mají stejný nález ve skóre EAT-26 (počet dívek s vyšším skóre EAT-26 /EAT=>20/ je stejný jako počet chlapců s vyšším skóre EAT-26 /EAT=>20/)

H 3₂: Předpokládáme, že dívky i chlapci jsou se svojí hmotností spokojení stejně

H 4₂: Předpokládáme, že u dívek i u chlapců je výskyt patologických projevů chování zaměřených na kontrolu své hmotnosti stejný

2.2       Výzkumné hypotézy z hlediska skupin

H 5₂: Předpokládáme, že v experimentální i kontrolní skupině je stejné rozložení hodnot BMI (není rozdíl mezi skupinami ve výskytu optimálního BMI, nízkého či vysokého BMI)

H 6₂: Předpokládáme, že v experimentální i kontrolní skupině je stejný nález ve skóre EAT-26 (počet žáků s vyšším skóre EAT-26 /EAT=>20/ je stejný v experimentální
i kontrolní skupině)

H 7₂: Předpokládáme, že v experimentální i kontrolní skupině je spokojenost se svojí hmotností stejná

H 8₂: Předpokládáme, že v experimentální i kontrolní skupině je výskyt patologických projevů chování zaměřených na kontrolu své hmotnosti stejný

Výzkumné hypotézy a celý program jsme odvodili od skutečnosti, že naprostá většina onemocnění vzniká mezi 14. a 15. rokem a mezi 17. a 18. rokem. Z toho důvodu byl preventivní program zařazen u žáků ve věku 11-14 let, aby se podařilo předejít potenciálním problémům. Hypotézy po provedeném edukačním programu jsme formulovali stejně jako před ním, abychom mohli porovnávat změny stavu. Po vyhodnocení dat na počátku, před zahájením programu, se v našem vzorku neprokázaly statisticky významné patologie. Naše práce měla zcela preventivní charakter.

Soubor a metodika

Výzkum probíhal téměř dva roky. Na počátku byli respondenti rozděleni do skupiny experimentální a kontrolní a to rovnoměrně podle věku a pohlaví.

Soubor tvořilo na počátku celkem 428 žáků, na konci 425 žáků. Šlo o žáky 6. až 8. tříd ZŠ v Havlíčkově Brodě, ve věku 11–14 let. Tento výběr byl záměrný a postihl všechny žáky dané věkové kategorie v pěti ZŠ. Výsledky byly zpracovány na počátku od 411 žáků, na konci od 408 žáků, neboť některé dotazníky jsme pro neúplnost údajů nevyhodnocovali.

Struktura vzorku podle škol

I. Měření a dotazník před programem

Všem respondentům byly změřeny hmotnost a výška a byl podán k vyplnění test EAT-26. Dotazník byl vyplňován na místě na ZŠ, aby byla zajištěna 100% návratnost. Garnerův Test jídelních postojů - Eating Attitude Test (EAT-26) obsahuje 26 položek a vypovídá o míře narušení jídelních postojů, jídelního chování a vztahu ke svému tělu. Kromě celkového skóre lze jídelní postoje hodnotit i v rámci dílčích škál. Skóre 20 bodů a více v testu EAT-26 jsme považovali za poruchu. EAT-26 má ještě dalších 5 položek, které se týkají výskytu chování, které se váže k restrikci hmotnosti. V našem výzkumu jsme použili test bez úprav, se svolením autorů testu. Vyplňování dotazníků bylo anonymní. K měření výšky a hmotnosti jsme používali stejný typ lékařské váhy a měření probíhalo za stejných podmínek.

II. Edukační program

Po zpracování dotazníku EAT-26 nebyl ve skupinách respondentů zjištěn významný výskyt rizikových faktorů pro vznik MA a také subškály dotazníku (1. diety, 2. chorobná chuť k jídlu, jídelní předsudky, 3. ústní kontrola) nevykazovaly žádné nápadnosti. Obsah programu byl proto koncipován tak, aby postihl hlavní kapitoly zdravého životního stylu a také věnoval pozornost rizikovým a protektivnímfaktorům vzniku MA. Následně se program konal v experimentální skupině během jednoho školního roku (sedm měsíců) v rozsahu 15 vyučovacích hodin (á 45 min.). Program metodicky a obsahově zajišťovala zdravotnická škola Havlíčkův Brod, lektorkami jednotlivých témat byly studentky oboru Diplomovaná všeobecná sestra, které byly zaškolené pro zvolenou metodiku. ZŠ Havlíčkův Brod zprostředkovaly informovaný souhlas od rodičů žáků k výzkumu na škole v souvislosti s  programem. ZŠ byly poučeny o celém projektu a jejich vyučující byli pozorovateli projektu.

III. Měření a dotazník po programu

Za 8 měsíců od ukončení programu bylo zopakováno měření a testování opět všech respondentů za stejných podmínek jako na počátku.Statistickými metodami byly v naší práci t-test a chí-kvadrát test. Pro porovnání středních hodnot BMI byl použit t-test, pro zjištění závislosti dvou kategoriálních znaků chí-kvadrát test o nezávislosti. Při testování hypotéz byl použit program STATISTICA 8 Standard CZ.

Výsledky

1.  Výsledky z hlediska pohlaví

a) Hodnocení BMI

Na začátku měly dívky oproti chlapcům ve větším počtu nízké BMI a chlapci oproti dívkám naopak ve větším počtu vysoké BMI. Hodnoty BMI, které byly v normě, měl přibližně stejný počet dívek i chlapců.

Průměrný BMI byl na počátku stejný u obou pohlaví.

Po programu měly dívky oproti chlapcům stále větší počet osob s nízkým BMI. Hodnoty BMI, které byly v normě, vykazoval přibližně stejný počet dívek i chlapců a oproti počátečnímu stavu došlo u obou pohlaví k výraznému zvýšení procenta v této kategorii BMI. Tento nález byl velice příznivý. Stejně příznivě působilo i zjištění, že po programu došlo k poklesu počtu žáků s nízkým BMI, a to i u dívek. Méně spokojení jsme s tím, že po časovém odstupu došlo také k nárůstu počtu žáků s vysokým BMI, a to jak u chlapců, tak i u dívek.

Po programu došlo ke statisticky významnému rozdílu mezi průměrem BMI dívek a chlapců. BMI chlapců po ukončení programu byl vyšší než BMI dívek.

b) Hodnocení EAT-26

Na počátku měli dívky i chlapci stejný nález ve skóre EAT-26. Ač u dívek byl vyšší počet respondentů s vysokým skóre, nebyl mezi dívkami a chlapci rozdíl statisticky významný. Stejně tak tomu bylo i po programu. Po programu došlo k lepšímu nálezu skóre EAT-26, a to u obou pohlaví.

c) Hodnocení spokojenosti se svojí hmotností

Se svojí hmotností byli na počátku stejně spokojení dívky i chlapci. Polovina dívek a polovina chlapců byla se svojí hmotností spokojená. Po programu došlo dokonce k výraznému  nárůstu spokojenosti u obou pohlaví, přičemž o málo větší spokojenost byla u chlapců.

d) Hodnocení chování zaměřeného na kontrolu své hmotnosti

Na počátku byl v řadách dívek i chlapců statisticky stejný výskyt jedinců, kteří měli nápadné, lze říci patologické, chování, kterým redukují svoji hmotnost. Zajímavým nálezem bylo to, že u chlapců byl takových případů větší počet, nežli tomu bylo u dívek.

Ač je zřejmé, že mezi děvčaty a chlapci nebyly statisticky významné rozdíly, přesto i po programu bylo u chlapců větší procento jedinců s patologickým chováním. Po programu byl nález více uspokojivý, a zejména u dívek nás výsledek mile překvapil.

 

2.  Výsledky z hlediska skupin

V této kapitole hodnotíme výsledky, kterých bylo dosaženo v experimentální a kontrolní skupině, a to na počátku a po programu. Tato část práce nás zajímala nejvíce, bezpečný v užívání a zda bude možné vyhodnotit jeho efektivitu.

a) Hodnocení BMI

PŘED	BMI nízké	BMI v normě	BMI vysoké	Celkem
Experimentální	84	78	45	207
v %	40,58	37,68	21,74
Kontrolní	88	75	41	204
v %	43,14	36,76	20,10
Vš.skup.	172	153	86	411

 

PO	BMI nízké	BMI v normě	BMI vysoké	Celkem
Experimentální	51	84	51	186
v %	27,42	45,16	27,42
Kontrolní	56	94	47	197
v %	28,43	47,72	23,86
Vš.skup.	107	178	98	383

Na počátku vykazovaly obě skupiny stejné rozložení hodnot BMI, tzn., že v experimentální i kontrolní skupině byl téměř stejný počet žáků s nízkým BMI, BMI v normě a s vysokým BMI. V obou skupinách bylo velké procento žáků s nízkým BMI – toto procento bylo vyšší než procento žáků s BMI v normě.

Průměrná hodnota BMI v těchto dvou skupinách před zahájením programu byla stejná.

Po programu byl v obou skupinách téměř stejný výskyt jedinců s nízkým BMI a BMI v normě. V experimentální skupině bylo lehce vyšší procento respondentů s vysokým BMI. V porovnání s počátečním stavem došlo v obou skupinách ke zlepšení nálezu v kategorii BMI nízké a BMI norma. Méně spokojení jsme s nárůstem počtu žáků s vysokým BMI, a to zejména v experimentální skupině.

Ani po programu však nebyl prokázán rozdíl mezi průměrem BMI v těchto dvou skupinách.

Na stav výživy neměl náš program vliv.

b) Hodnocení EAT-26

PŘED	EAT–26 < 20	EAT–26 >= 20	Celkem
Experimentální	196	11	207
v %	94,69	5,31
Kontrolní	196	8	204
v %	96,08	3,92
Vš.skup.	392	19	411

 

PO	EAT–26 < 20	EAT–26 >= 20	Celkem
Experimentální	181	5	186
v %	97,31	2,69
Kontrolní	189	8	197
v %	95,94	4,06
Vš.skup.	370	13	383

Na počátku byl v  experimentální i kontrolní skupině stejný nález ve skóre EAT-26.

Po programu nedošlo ve skupinách ke statisticky významnému rozdílu v nálezu patologických hodnot. Přesto můžeme konstatovat, že v experimentální skupině došlo k poklesu počtu respondentů s vysokým skóre, zatímco v kontrolní skupině počet respondentů s vysokým skóre vzrostl. Z tohoto výsledku můžeme, s jistou shovívavostí říci, že na změnu postojů k jídlu měl náš program pozitivní vliv.

 

c) Hodnocení spokojenosti se svojí hmotností

PŘED	Nespokojen	Spokojen	Celkem
Experimentální	102	105	207
v %	49,28	50,72
Kontrolní	98	106	204
v %	48,04	51,96
Vš.skup.	200	211	411

 

PO	Nespokojen	Spokojen	Celkem
Experimentální	89	97	186
v %	47,85	52,15
Kontrolní	69	128	197
v %	35,03	64,97
Vš.skup.	158	225	383

Se svojí hmotností byly na počátku obě skupiny spokojeny stejně, a to více než z 50 %.

Po programu došlo k výraznému nárůstu spokojenosti v kontrolní skupině. I ve skupině experimentální spokojenost vzrostla, a tím se domníváme, že program byl bezpečný.

Na zvýšení spokojenosti se svojí hmotností neměl náš program vliv.

 

d) Hodnocení chování zaměřeného na kontrolu své hmotnosti

PŘED	Chování bez poruchy	Chování s poruchou	Celkem
Experimentální	188	19	207
v %	90,82	9,18
Kontrolní	182	22	204
v %	89,22	10,78
Vš.skup.	370	41	411

Na počátku byl v experimentální i kontrolní skupině výskyt patologického chování zaměřeného na kontrolu své hmotnosti stejný. V obou skupinách bylo kolem 10 % respondentů, kteří měli ve svém chování patologický nález.

Po programu došlo ke zlepšení stavu v obou skupinách. Ač je zřejmé, že mezi skupinami nebyly statisticky významné rozdíly, přesto byl v experimentální skupině lepší výsledek

 

3.  Výsledky z hlediska rizikových jedinců

Všechny respondenty jsme vyhodnotili na začátku i po programu podle metodiky EAT-26. Pokud měl respondent skóre EAT-26 >= 20 a BMI v kategorii nízké, považovali jsme ho za rizikového jedince. Na počátku jsme v naší databázi měli tři žákyně, které tato kritéria splňovaly. Jednalo se o jednu žákyni z experimentální skupiny a o dvě žákyně ze skupiny kontrolní. Když jsme převedli jejich BMI do percentilových grafů, všechny tři byly v pásmu pod 50. percentilem. Přesto, že všechny tři měly nízkou hmotnost, pouze jedna z nich nechtěla vážit ještě méně. Tato žákyně ale měla, z uvedených tří, nejvyšší skóre EAT-26. (viz tab. 27). Po programu byla splněna zmíněná kritéria u dvou žákyní v kontrolní skupině (viz. tab. 28). Jak jsme již uvedli, data jsme vyhodnocovali anonymně, tudíž můžeme jen říci, ve které škole, třídě, skupině, zda u dívky nebo u chlapce v určitém věku je nebo není problém. Není tedy možné konstatovat, že se jednalo o stejné žákyně.

Vztah EAT-26 >= 20 a BMI nízký před programem

Śkola	Třída	Věk	Pohlaví	Skupina	Současná hmotnost (kg)	Požadovaná hmotnost (kg)	BMI-percentil	Skóre EAT
Štáflova	7.	13	ž	E	35,0	32,5	>3	24
Wolkerova	7.	14	ž	K	46,0	30,0	3-10	25
Wolkerova	7.	13	ž	K	55,0	55,0	25-50	30

Vztah EAT-26 >= 20 a BMI nízký po programu

Śkola	Třída	Věk	Pohlaví	Skupina	Současná hmotnost (kg)	Požadovaná hmotnost (kg)	BMI-percentil	Skóre EAT
Wolkerova	7.	14	ž	K	48,0	41,0	3-10	35
Wolkerova	7.	14	ž	K	50,0	54,0	25-50	37

Hodnoty BMI nesouvisí s rizikovými faktory pro vznik MA.

 

Závěr

Program je proveditelný a bezpečný v užívání. Na základě výsledků EAT-26 můžeme jemně říci, že prokázal efektivitu. Ověřili jsme si, že byl u našich žáků opodstatněný. Bylo by jistě zajímavé porovnávat výsledky zejména těch respondentů, u kterých bylo před programem zjištěno vysoké skóre EAT-26. Nejsme však klinickým pracovištěm a z důvodu ochrany dat respondentů jsme takto nepostupovali. Velmi přínosné by jistě bylo následné měření a testování stejných žáků za 2-3 roky a déle. Tím by se průkazně posoudila efektivita našeho programu. Prakticky je to však zřejmě nemožné, neboť žáci, kteří prošli programem, budou již mimo ZŠ a jejich spolupráce jako „externistů“ by byla problematická. Náš výzkum prokázal, že komunitní ošetřovatelství má veliké možnosti v prevenci. Ověřili jsme si, že přiměřené intervence nejen zaujmou, ale že způsobí i pozitivní změnu.

leden 2011 - Havlíčkův Brod